Brněnský týdeník

Charismatický baryton moderátora Jirky Rejzka můžete v éteru na vlnách Rádia Petrov zachytit každé odpoledne od úterý do pátku. Moderátora sice „dělá" jeho hlas, ale Jirka dokáže kromě neotřelého témbru při setkání zaujmout i originálním účesem. A tak jsme náš rozhovor začali právě u jeho pověstných vlasových kreací.

Je fakt, že mám na hlavě obvykle úlety. A většinou nejsou ani tak „fešácký", jako spíš pro pobavení kolemjdoucích. Asi před deseti lety jsem měl dlouhý vlasy jako správnej bigbíťák, pak už mě to ale štvalo. Tak jsem jednou přišel ke kadeřnici a řekl jsem, ať to vezme „na tři". Myslel jsem samozřejmě milimetry. Chvilku se bránila, ale nakonec jsem odcházel s třímilimetrovým ježkem a jedním dlouhým pramínkem zapleteným do copánku vpředu na památku. Od té doby se těma účesama bavím.

Vaše vizáž je opravdu nápadná. Poznávají vás lidé na ulici?

Kdysi mě nějakou dobu poznávali příznivci seriálu Ordinace v růžové zahradě, kde jsem hrál v jednom dílu. Dostal jsem roli hudebního manažera a podvodníčka v jedné osobě, což přesně odpovídalo tomu, jak vypadám (smích).

A podle hlasu jste lidem nápadnější?

Když nemluvím přes mikrofon, většinou mě nikdo nepozná. Ale když moderuju třeba u Hypernovy, chodí za mnou lidi z těch obchůdků a ptají se, jestli nejsem ten Jirka Rejzek z rádia.
Jednou jsem si po nějaké akci šel dát nad ránem do non-stopu kávu. Objednal jsem si tím svým hlubokým hlasem a odvedle se opilým tónem ozvalo: „Co je to tady za medvěda...?" Takže někteří mě evidentně poznávají... (smích)

Vystudoval jste herectví na brněnské konzervatoři. Proč jste u něj nezůstal?

Důvod je prostý - nelíbilo se mi herecké prostředí. Nechci nikomu křivdit, ale člověk se pořád pohybuje mezi spoustou intrik, herci téměř nevychází z rolí, všichni si o sobě myslí, že jsou nejlepší...
Začínal jsem v divadle v Jihlavě, chtěl jsem se na oblasti naučit řemeslo. K mým největším „úlovkům" v jedné sezoně patří Don Juan a na druhé straně třeba trpaslík Šmudla ze Sněhurky. Ale to nej bylo pro mě hostování s Máchovým Májem v HaDivadle, kde jsem hrál kata.

A vaše další kroky vedly kam?

Začal jsem podnikat, do toho jsem namlouval třeba reklamy do rádia a díky tomu jsem dostal několik nabídek na moderování, které jsem neustále odmítal. Nakonec jsem se ale neubránil... (smích).

Vyhrálo tedy rádio. Neodpustím si obligátní dotaz - máte nějakou „veselou historku z vysílání"?

Jednou volala do vysílání paní z Kanady. Byla zrovna doba oběda, tak jsem zažertoval, že v Kanadě nejspíš vaří medvědí maso. A ona se spravedlivě rozhořčila: „No to mi ani nemluvte! Mám toho plnou ledničku, šest hodin jsem to vařila, ale vono je vám to tuhý..." Když jsem se jí překvapeně zeptal, jestli má opravdu medvěda na mrazáku, uvedla mě do reality, že v Kanadě je to prostě normální. Ale aby mě uklidnila, tak dodala: „Víte, vařila jsem guláš, ale je to takový nasládlý, to se nedá žrát..."

Takže při vysílání bývá veselo a není důvod litovat, že jste nezůstal u herecké profese...

Pro mě je nejdůležitější udělat lidem radost. Mám rád, když se posluchači baví a mají důvod se usmívat. A jako moderátor k tomu můžu přispět třeba hezkou písničkou nebo příjemným hlasem z éteru.
Navíc se často stává, že se mi ty pozitivní věci vrací. Nedávno volala do vysílání jedna mladá maminka. Omlouvala se, že se neozvala dřív, ale prý nám den před odjezdem do porodnice slíbila, že dá vědět, jak všechno dopadlo, a tak teď ten slib plní. Malá Zuzanka se má k světu...

Na stránkách Rádia Petrov se u vaší vizitky v kolonce „Nemám rád" posluchači dočtou: kapustu, špenát, nepříjemné prodavačky, když někdo neodpoví na pozdrav, U2 a R.E.M. Chybí v tom seznamu něco?
Rozhodně mi tam chybí ranní vstávání. Proto vstávám co nejpozději, aby to tak nebolelo. Rychle se nasnídám, sednu do auta a na poslední chvíli vyrážím do práce. Ale když už jsem v rádiu, je všechno fajn. Poslední zbytky ranního rozladění se ve společnosti mých kolegyň rozplynou jako mávnutím kouzelného proutku. Kdo by se taky mohl mračit na Moniku Šuslíkovou, Magdu Recmanikovou nebo Hanku Šmahelovou. Všem bych přál tak příjemné pracovní prostředí, jaké máme my ve studiu.

Foto: archiv Jirky Rejzka, Tomáš Zeiner

Komentáře

Jméno *
Mail
Opište kód   
ChronoComments by Joomla Professional Solutions

Přidat komentář

Ukázat/skrýt formulář