 S moderátorem Jirkou Rejzkem jsme se viděli naposledy v březnu a od té doby se toho hodně změnilo. Asi největší novinkou je další přírůstek do rodiny. K pejskům Betynce a Belince, dvěma morčatům a divoké kočce na půdě tak do domácí minizoo přilétlo ještě mládě straky. Jmenuje se Zorka a okamžitě se stala miláčkem všech, od dětí po babičku.
Jirka má prostě nového ptáčka, a jak sám říká, tráví s ním většinu volného času. Věnuje také spoustu prostoru natáčení do rodinného videoarchivu: mladá straka je rozená herečka po páníčkovi, a tak vám přinášíme malou ochutnávku jejích ptačích kousků a vylomenin.
Straka je přece jenom poněkud neobvyklý domácí mazlíček, proto jsme se Jirky zeptali, jak vlastně Rejzkovi k Zorince přišli...
Jeden soused u nás na vesnici měl několik takových ptáčků a nám se vždycky strašně líbilo, když chodili kolem našeho domu: kavka jezdila na jeho psovi a vrána na jeho Babetě. Byli jsme z toho nadšení a jeho napadlo, že by nám udělal radost, a tak nám donesl malou, čtrnáctidenní straku.
Nakrmit psa nebo morče asi není problém, ale na čem si smlsne straka?
Straka je všežravec, tudíž si smlsne na čemkoliv. Jenže my jsme ji dostali bez manuálu, tak jsem volal různým chovatelům a sokolníkům. Poradili nám, že opravdu sní prakticky cokoliv: namočený rohlík, drůbeží maso, jahody, pomeranč, zrní... Takže s krmením problémy nemáme. Nejhorší ale je, když jí ve Zverimexu koupím moučný červy. To je schopná mi je urvat i s rukou. (smích)
Pejsci spí v boudě nebo v domě, morčata v kleci. A ptačí mládě?
Když nám ji přinesli, samozřejmě jsme nevěděli. Dali jsme ji na fíkus v zimní zahradě, ale babička měla pořád strach, že je jí tam zima. Tak jsme vystlali květináč starou zimní čepicí a Zorinku do něj uložili. Chvilku se sice bránila, ale čepice se jí nakonec zalíbila natolik, že za pár minut spokojeně usnula. Později jsem ji šel zkontrolovat a zjistil jsem, že se v tom provizorním pelíšku skvěle zabydlela, a dokonce byla zavrtaná pod plínkou...
Teď už je větší, ale květináč jí zůstal. Někdy se usadí na fíkusu a jindy třeba zůstane přes noc někde venku.
Drží se Zorka u domu, nebo si občas vyrazí letecky na výlet?
Řekli nám, že když ji budeme krmit z ruky, tak se rychle ochočí, zvykne si a bude vracet. Teď máme tudíž spíš problém ji dostat z domu (smích). Kromě toho s oblibou „trousí", kde může, tím pádem je pro nás docela vysvobození, když se občas rozhodne zůstat venku. A navíc je velmi společenská: takže i když se nám ji podaří „vyhodit z baráku", stejně za chvilku vyzvídá, co se kde šustne - třeba u sousedů, kteří se na pár minut zastaví před domem a povídají si.
Nebojíte se, že se už nevrátí?
Bojíme. Protože je až moc ochočená, a kdyby venku narazila na někoho se špatnými úmysly, nemuselo by to dobře dopadnout...
Veselých historek si asi s ptačím miminem užijete dost. Jedna za všechny na závěr?
Jednou ráno volala paní ředitelka, že naše straka lítá u školy, a ona se bojí, že by jí děti mohly ublížit. Ať si prý pro ni přijdeme. A tak babička vzala psa a vyrazila pro Zorku ke škole. Našla ji, jak sedí na autobusové zastávce, a nekompromisně jí nařídila: „Zorka, domů!" Zorinka poslušně seskočila a vyrazila domů... ale pěšky! (smích) Celou cestu prostě pochodovala před babičkou a pejskem, a jen se prý ohlížela, jestli jí stačí. I tak jí ale vydržela energie na odpoledne, a celou dobu terorizovala souseda, když opravoval auto. Kradla mu klíče a lezla mu do tašky s nářadím... Byl prostě nadšenej (smích).
Foto a video: archiv Jirky Rejzka
|
Dovolená v tuzemsku? Proč ne! I u nás můžete prožít nádherné dny volna a odvézt si nezapomenutelné zážitky.
Komentáře