 V lidském i hereckém osudu Bolka Polívky se zračí celá složitost doby, v níž ve vrcholné fázi svého působení lidsky i umělecky žil. Nabit vším, co vstřebával a transformoval na sklonku opojných 60. let, vstoupil na scénu právě v době, kdy začal dout mrazivý vítr normalizace, která vrhla naši kulturu nejméně o desítku let nazpět.
Nemohla se tak rozvinout (přinejmenším jako záznam pro potomky) ani televizní či dokonce filmová podoba vycházející z Pantomimy Alfreda Jarryho, v níž Bolek spolu se Ctiborem Turbou a Borisem Hybnerem působil.
Přišli jsme tak o doklad „patafyzických" klauniád, které by naši kulturní historii pravděpodobně obohatily o „němou", pantomimickou grotesku v tradici Bustera Keatona či Lupina Lanea. Grotesku intelektuálnější, rozšířenou o dimenzi a atmosféru éry květinových dětí, okořeněnou vlivy angloamerického rocku (např. skupiny Grateful Dead a Franka Zappy). Říkám to při plném vědomí pošetilosti úvah typu: „Co by mohlo být, kdyby nedošlo k vojenskému zásahu v srpnu 1968!"
Naštěstí mohl Bolek Polívka najít v 70. letech útočiště a rozvíjet se v Divadle na Provázku, které se i přes různá omezení stalo jakousi oázou v šedi normalizace. Již od začátku 60. let známe pojem „stimulující útlak" (to kacířské označení mi budiž prominuto), který když trochu povolí, mívá za následek explozi kreativity.
Z reakce na takový „únosný" tlak vzešel např. veškerý ten boom československého divadla, literatury a kinematografie v polovině 60. let (tehdy ještě Bolek nebyl bohužel na scéně), tolik kontrastující s tehdejší myšlenkovou i tvůrčí sterilitou a duchovní prázdnotou např. v sousedním svobodném Rakousku.
Škoda jen, že kinematografie se až na malou výjimku otevřela pro Bolka až po roce 1989 - v době, kdy scénu zase ovládla jiná forma diktátu, povrchnosti a hlupství, tentokrát komerčního a konzumního. Tak musel Bolek dát svoje excelentní herectví do služeb různých „pelíškovin" či takových filmových hrůz, jako jsou např. Malé oslavy režiséra Zdeňka Tyce.
I v soukromém ohledu to v posledních desetiletích s Bolkem silně „zamávalo". Když např. nad banalitu života povznesenou „královnu" nahradí cílevědomá žena-hospodyňka, dojde obvykle i k radikálnímu obratu v životě partnera. Především, když byl tak spojen s partou kamarádů, které znal již od roku 1967, kdy z Vizovic přišel na studia do Brna.
Bolek byl tak více méně odříznut od živé pupeční šňůry, jež mu dodávala (když ne přímou inspiraci) určitě alespoň zázemí pro duši a srdce v hřejivě vlídném prostředí - včetně studnice společných zážitků z oněch všech bohatýrských pitek, divokých eskapád a nejrůznějších vylomenin s nejbližšími kamarády i plejádou kumpánů a přátel (viz foto 2 a 3).
Foto: Ladislav Plch
|
Dovolená v tuzemsku? Proč ne! I u nás můžete prožít nádherné dny volna a odvézt si nezapomenutelné zážitky.
Komentáře