 Městský stavitel Franz Pawlu - rodák z Bořitova, byl před sto lety nejvýraznější postavou brněnské architektské scény. Vedle Dworzaka, Albera, Wanderleye či Tebicha patřil k těm, kdo posouvali hranice městské zástavby od bývalých hradeb (opisujících dnešní centrum Brna v užším slova smyslu) a severního úpatí Špilberku k návrší Tivoli (dnešní Konečného náměstí). V těchto místech pak Brno opět po několik dalších desítek let končilo.
Domy ve velkolepém stylu od Franze Pawlu jsou dokladem imperiální vznešenosti a elegance dunajského mocnářství v jeho vrcholném období - éře tzv. bel époque. Bohužel je dnes nejvýstavnější brněnské náměstí utopeno v přebujelé „dopravní kaši", což z tohoto potenciálního skvostu činí perlu jen tajnou, „teoretickou".
Pařížské inspirace Franze Pawlu
Inspirován částečně honosnými obytnými bloky Paříži, vymezil Pawlu mezi lety 1894 a 1915 obvod náměstí Tivoli (na jehož okraji ve svahu Kraví hory měl vlastní cihelnu) čtyřmi obytnými polobloky. Ty dodnes vyvolávají silné dojmy, přesvědčují svou monumentální působivostí a dokládají sílu tvůrčí invence autora.
Mezi současníky vzbuzovaly stavby skutečně asociace s tehdejší „kulturní metropolí" celé Evropy - Paříží. Ta před sto lety pro Evropany platila jako kosmopolitní centrum celého kontinentu. V ryze „evropském smyslu" ovšem - do dnešní podoby sociální laboratoře jménem vzorek či předobraz globalizovaného světa měla ještě daleko.
Franz Pawlu měl neomylný cit pro slavnostní účinek, který jeho domy u lidí vzbuzovaly a který ještě stavbu od stavby dokázal gradovat. Dovedl s každým dalším dílem být na výši doby, pohotově též reagoval na její aktuální požadavky či módní a slohové proměny, takže jeho stylový rejstřík sahá během dvacetileté práce na náměstí od nejčistší florální secese až po hyper-monumentální neobarok. A to na ploše pouhých několika stovek čtverečních metrů, takže náměstí Tivoli (Konečného náměstí) tvoří poměrně sevřený, kompaktní celek.
Domy od F. Pawlu i parčík mezi nimi dnes volají po revitalizaci
Tivoli neboli Konečného náměstí má v sobě potenciální schopnost stát se atraktivním návštěvnickým magnetem a chloubou Brna. Daleko přes míru únosnosti je namísto toho znehodnoceno přebujelou individuální dopravou (protínající a obtékající je ze všech stran).
Slévá a křižuje se tu několik dopravních tepen. Po „probourání" někdejší slepé ulice Úvozu před přesně padesáti lety, kdy bylo „odstřeleno" celé východní úpatí a část svahu Kraví hory, byl Úvoz protažen až ke Konečného náměstí. Přes náměstí a Úvoz vede od té doby i hlavní (a vlastně též jediný) severojižní dopravní průtah Brnem.
Potenciálně krásný je i park uprostřed náměstí, který kopíruje jeho trojúhelníkový tvar a který by se mohl stát skutečně elegantním parčíkem - místem spočinutí a oddechu. V současnosti jej však tvoří jen jakási neurčitá, kvůli zplodinám z tisíců automobilů skomírající zeleň. Ani na jaře nenajdeme v této karikatuře parku žádné lavičky, protože jen největší otrlec by hledal na těchto místech odpočinek a osvěžení. Také by se do parčíku přes nepřetržitý proud pohybujícího se plechu jen těžko dostával.
Krásu Tivoli zvýrazní blížící se jaro
Trojúhelníkové náměstí je po obvodu vymezeno třemi polobloky. Ty jsou tvořeny třemi domy, z nichž navzdory celkové stylové a koncepční jednotě představuje každý z nich svébytnou „individualitu".
Nejpůsobivější je do Konečného náměstí obrácený poloblok s křídly na Jiráskově a Čápkově ulici. Jeho průčelí je rozděleno do tří zón dle klasického palácového řešení. Hmoty čelní fasády jsou promyšleně rozděleny tak, aby monumentální budova přesto působila „nadneseně". Odlehčující efekt má i po fasádě stékající, přírodními tvary inspirovaný dekor. Kupole a střecha tohoto polobloku - inspirovaná církevní architekturou starších slohových epoch - korunují velkolepou stavbu a propůjčují jí nadskutečně vznešený zjev.
Domy při Úvoze a Žižkově ulici vynikají nápadnými „vpadlými" lodžiemi na sloupech a pitoreskními kupolemi s velkými průchozími otvory. Poloblok mezi - do Konečného náměstí rovněž ústícími - ulicemi Nerudovou a Kotlářskou vyniká bohatou štukatérskou a sochařskou výzdobou v orámovaných výklencích.
Je-li vůbec možno odmyslet si „dopravní guláš", který Konečného náměstím v několika směrech protéká, působí stavby na potenciálně „nejkrásnějším brněnském náměstí" i dnes snově a zní jako pozdrav ze vzdálené, dávno již zaniklé „krásné epochy" (bel époque), která vtiskla charakter evropským metropolím na Seině i na Dunaji. Přes líčené nedostatky parčíku uprostřed náměstí pomůže jaro - které je před dveřmi - „utlačovanou" krásu staveb Franze Pawlu na Konečného náměstí zdůraznit.
Foto: Ladislav Plch
|
Dovolená v tuzemsku? Proč ne! I u nás můžete prožít nádherné dny volna a odvézt si nezapomenutelné zážitky.
Komentáře